Jigoku Tsushin - prerabanie

pajine zkusenosti

S něčím se vám svěřím....

                                                   

     Ahojky lidičky!

Víte i já mám zkušenosti...tak trochu.Díky tomu jsem teď taková,jaká jsem a mám tento blog.

Začalo to,když jsem byla malá.V noci v obývacím pokoji jsem viděla jasně cosi stát u postelí mých rodičů.Bylo to hodně vysoký, černější než sama noc a půl metrů nad zemí.Mnělo to lidkou siluetu ale jakoby rozmazanou.Tehdy mně nenapadlo,že by to mohl být duch.Samozřejmě se mi stalo i proslulé rosvícení světla v kuchyni samo od sebe,ale to bylo před rokem.Dále také,když jsem byla malá,jsem spala na půl oka-v noci-a mněla jsem skrčené nohy na posteli,takže pod mýma nohama byla fuka.No a najednou mi někdo,nebo něco pod ty nohy silně foukl.Bylo to vážně silný fouknutí.Člověk by se musela hoodně nadechnout ale tohle bylo s klidem.Nevím,jak to popsat-prostě si představte sebe,jak menším fouknutíčkem sfouknete táborák.A taky,když fouká výtr,jenom to cítíte.Když fouká člověk,tak slyšíte tak trochu i jeho hlas.Kdyby ste byly otočení zády k někomu a ten by na vás foukal,poznali byste podle zvuku že je to např. ta a ta kámoška.Stávalo se mi i,že jsem se v noci nemohla vůbec hýbat,ačkoli jsem byla plně při vědomí.Kolikrát jsem nemohla ani mluvit a křičet,jen jsem sípala a to jsem taky byla při vědomí.Taky se stalo,že jsem se probrala a něco mi pevně drželo nohy.Nebo,a to se mi občas děje i teď,se mi stává,že se probudím,samo že v noci a u mně např.-to se mi stalo dýl-kolem mně poletovali obrázky zvířat,které semnou mluvili.Pozor!Tohle se mi nezdálo.Tohle bylo doopravdy!Seděla jsem na posteli a povídala sem si s nima.Dvakrát u mně byla i kámoška,jednou mi četla sms a jednou u mně stála s koněm a ptala se mně, jak vypadá v jezdecké čepici.Všichni po delší chvíli zmizeli-a divný bylo,že sem se nikdy nebála a nepřišlo mi to divný.Takhle se mi už ukázalo spoustu tvorů aj.

  A teď nejčerstvější událost.Můj bývalý pokoj.Přestěhovala jsem se do jiné místnosti a tenhle bývalý zůstal prázdný.Hrozně jsem se ho začala bát.Hl. když byla tma.Před tím sem se nikdy tmy nebála.Počínaje tímto,jsem se jí bát začala.Vždy když jsem šla kolem toho pokoje,cítila jsem se děsně.Nikdy jsem se tam nedívala.Bála jsem se zůstat sama doma.Cítila jsem,že mně něco sleduje.mněla jsem z toho deprese.Teď nepřeháním.Seděla jsem v pokoji a psala úkoli,když v tom se za mnou něco prohnalo.Nikde nic,ale já sem cítilamže u mně něco stojí.Hrůza! Trvalo to pomněrně dlouho.Nemohla jsem se ani dívat na horory.Mno a pak jsem toho mněla dost.Přestěhovala jsem se zpět,do toho děsného pokoje,který mně tak děsil.A kupodivu byl klid!V tom pokoji jsem kdysi prožila nejšťastnější noc svého života.něco Nemožného se stalo možným.Nechápala jsem tedy,proč se toho pokoje bojím.Dnes už je to v poho.Přestala jsem se už i bát tmy.Neleze mi to do hlavy.Kdybyste o tom někdo něco věděl,prosím pomozte mi tuto věc objasnit.......  Děkuju!!

24.11.07  Nazdárek....Mno tak se mi stala další divná věc....je to už možná dva měsíce zpátky....Ale přesto-Stalo se to v noci.Spala jsem jen na půl oka ale jinak jsem vnímala všechno-tikot hodin v pokoji,svetýlko, které mi tam svítí i rádio, které mi hraje slabě celou noc.Najednou mě něco chytlo ze zadu za krk-necítila jsem že by to byla vyloženě lidská ruka, prostě něco- a promluvilo to na mě takovým tím hnusným hlubokým hlasem až chraptivým hlasem a zeptalo se mě na...ehm takovou docela perverzní věc, ale já odpověděla ne a ono mě to tak surově pustilo.....to sem byla bez sebe.....dlouho sem se neodvážila ani pohnout nebo otevřít oči....Ale už mě to vážně nepřekvapuje....Fuj!