Jigoku Tsushin - prerabanie

Full Metal Panic

FMP TSR

Pokračování úspěšných děl pokaždé mezi fanoušky vyvolá vlnu rozporuplných emocí. Těšit se... nebo bát? Bohužel to často nedopadá zrovna slavně, jak jsme mohli čerstvě vidět u zmetku, který si Bethesda dovolila pojmenovat „Fallout 3“. Anime není žádnou výjimkou, nezřídka dopadne podobně nevábně, jen si vzpomeňte na Gundam SEED: Destiny. Pokud by vás podobné zkušenosti odrazovaly od sledování Second Raidu, ničeho se nebojte a jděte do toho.

Změna, které si všimnete okamžitě, je vylepšení vizuální, potažmo designové stránky. Nové mechy vypadají konečně „hmotně“ a prakticky (pokud se dá o jakémkoli mechu říct, že vypadá prakticky), na rozdíl od místy šíleně tvarovaných podivností z původního seriálu, které spíš než sci-fi připomínaly fantasy. Animace je skutečně plynulá a dynamická, úhly záběru odvážné, postavy mají dospělejší kresbu, exteriéry jsou detailnější... když to shrnu, na každém kroku je jednoduše vidět mnohonásobně větší snaha. Zatímco FMP byl vizuálně spíše podprůměr, TSR navzdory čtyřletému odstupu bez okolků nakopává prdel i některým nejnovějším sériím. Voilà, ze tří hvězd, které by si vysloužila původní série (s přimhouřeným okem), se TSR šplhá na čistých tři a půl, a to jsem zatím ani pořádně nezačal.

Když jsme tak netradičně začali vzhledem, vraťme se k ději. Od konce původní série se téměř nic nezměnilo, elitní voják a mecha pilot Sousuke Sagara dělá bodyguarda středoškolačce Chidori Kaname, přičemž se přes své roky strávené v armádě (nebo možná pro ně), shodou nešťastných náhod neustále projevuje jako bláznivý idiot. Mezi dny ve škole si sem tam udělá volno, aby rozdrtil přibližně stovku teroristů a občas zachránil nějaký ten svět, vždyť to znáte. Mithrilu, protiteroristické oragnizaci, pro kterou Sousuke pracuje, však vyvstává nový nepřítel, tajemná organizace Amalgam (tentokrát pro změnu teroristická). Zápletka značně klasická, na(ne)štěstí nejsme v Lainu ani Haibane, takže řešit recyklaci základních klišé je trochu od věci. Nehledě na to, že vám to nebude nic platné.

Sousuke má ještě pořád problém s ovládáním své mašiny Arbalest, nebo spíš zdánlivě všemocného Lambda Driveru, který je v ní nainstalován. Težko říct, jestli na něj v sedmnácti přišla krize středního věku nebo něco podobného, v každém případě se to jeho nadřízeným ani trochu nelíbí. Aby toho nebylo dost, jeho slibně se vyvíjející love-hate vztah s Chidori (Love Hina, vždyť to znáte) je ohrožen novými rozkazy shora. O dvou lesbických čínských loli vražedkyních, šíleném (a vcelku charismatickém) hlavním záporákovi, záhadném kickass bišíkovi, ani desítkách podobných „drobných překážek“ nemluvě. Těžký je život dobrodruha.

Rekvizity, kterými TSR disponuje, ovšem nejsou zase tak zajímavé. Mnohem zajímavější je způsob, jakým s nimi dokáže pracovat. Zkrácení na třináct dílů je bezpochyby klad, děj je silně zhuštěný a nedá vám vydechnout. Kde původní FMP zabředával do stereotypu a nudy, tam TSR jede. Počáteční „slapstick“ humor, tolik charakteristický pro FMP, je už od počátku redukován, aby po několika dílech opadl úplně. Nutno říct, že je to jedině pro dobro věci - humor ustupuje vcelku chutné atmosféře strachu, nejistoty a beznaděje. Dějová křivka se však nevyhnutelně blíží závěrečnému klimaxu, který je rozhodně z těch lepších. Bohužel mě poměrně silně zklamalo, jak se autoři na konci postavili k jednomu z mála zbývajících komediálních prvků (tsun-tsun), ale celkový dojem jejich zaváhání kazí jen mírně.

Se svými třinácti díly je FMP: TSR takové „drama v kostce“, které konečně přinese kýženou atmosféru těm fanouškům FMP, které iritovala neschopnost autorů rozhodnout se mezi školní komedií a vážněji laděným mecha. Kdo si na původním seriálu cení spíš jeho (dle mého názoru méně povedené) humorné části, bude možná mírně zklamán. Na druhou stranu, od čeho je tu FMP: Fumoffu?
Žádné komentáře